No tak tohle, přátelé, byla zas jednou kapitola z dějin našeho vesnického fotbalu. Už od rána to bylo napjaté – začali jsme tím, že se půlka týmu nestihla dostavit, protože Franta našel starou slivovici v šatně, a když přece jen přišli, tak Pepa zjistil, že si místo kopaček omylem vzal gumáky.
Hned první minuty naznačily, že to bude boj. Hráli jsme na hřišti, které víc připomínalo bramborové pole, a míč nám poskakoval, jako kdyby si užíval víc než my. Kluci ze sousední vesnice na nás koukali jak na atrakci z poutě, ale to nás přece nezastaví! A hle, v páté minutě jsme málem dali gól. Bohužel “málem” je přesně to, co se počítá v našem světě – míč letěl na bránu, ale Jarda stál náhodou v cestě a odrazil ho ramenem někam k potoku.
Soupeři nás přejeli jak kombajn pole. Naši kluci se mezi sebou hádali, kdo to měl chytit, kdo to měl kopnout a kdo má jít na pivo, ale pořád jsme se nevzdávali. Výsledek? Prohra 0:5.
🙂
To jsou ňoumové….. fakt jako i hyndy dr§ondy hraje lip a to je co říct… pozvěte si Krejdu do týmu ať táhne ze Španělska kolonizátor jeden